Násilné řešení konfliktu mezi jednou nebo více stranami. Podle pruského generála Carla von Clausewitze je válka pokračováním politiky jinými prostředky. V éře střelného prachu jiné prostředky zahrnovaly generála, admirála nebo polního maršála, mužstvo nebo námořnictvo, morál, koně nebo válečnou loď, polní nebo lodní kuchyň, bodáky, dostatečné množství střelného prachu a předměty, které umožňovaly okamžitou distribuci jiných předmětů do různě vzdálených míst. Všechny tyto složky se podílely na přípravě a realizaci události, která se označovala jako bitva.
V dnešní době všechny jiné prostředky vyjmenovat nelze. Rychle přibývají, některé jsou tajné, jiné se virtualizovaly. Rozdíl mezi válkou a mírem je nejasný. Pacifistům to způsobuje bolení hlavy, vojákům posttraumatickou stresovou poruchu.
Sedím v konferenční místnosti Knihovny Kongresu. Kyprá knihovnice vysvětluje základy práce s internetovými bázemi. Pojďme se podívat, jak funguje vyhledávání, říká. Do vyhledávacího okna napíšeme libovolné slovo, třeba válka. Prohlížeč nám najde všechny informace, které se týkají války. Je jich samozřejmě příliš mnoho. Vyhledávání můžeme upřesnit. Zadáme například válka a chemické zbraně. Je toho o trochu míň, ale i tak by nás to zahltilo. Zkusíme válka a chemické zbraně a Sýrie. Pořád je toho moc. Co s tím? ptá se knihovnice. Co s tím? ptám se s ní. [Nastává dramatická pauza, během níž se marně snažím přijít na nějakou odpověď.] Jednou z možností je přejít do rozšířeného prostředí, říká po chvíli knihovnice, a v tomto rozšířeném prostředí hledání omezit na akademické zdroje.
O půl hodiny později hledám výtah v prvním patře Jefferson Building. Procházím mramorovou chodbou, která vede k pánským toaletám. Po stěnách jsou rozvěšené válečné plakáty. V každém výklenku je jeden. Historie začíná první světovou válkou, pak to jde chronologicky za sebou: druhá světová, korejská válka, válka ve Vietnamu, válka v Perském zálivu. Join the Army, hochu. I ty můžeš, dívko, říká papír. Smůla, odpovídám.
Nahlédnu do jedné z galerijních místností. Je tu výstava o satiře. Neodolám, vcházím. Pouštím si záznam vystoupení Lennyho Bruce. Chci se bavit. Jenže o Americe toho vím pořád příliš málo a bebopovému sick humoru slavného komika nerozumím. Přejdu do sousední expozice. V rohu stojí starší dvojice. Manželé se drží za ruce a poslouchají píseň Silent Night. Vánoční atmosféra dlouho nevydrží. Simona a Garfunkela střídá Barry Sadler, který zpívá Baladu o Zelených baretech. Muž se k němu po dvou taktech přidává. Intonuje čistě, ale rytmus soustavně o pár chvil předbíhá. To není píseň, ale vzpomínka.
Všechno do sebe zapadá: Seržant Barry Sadler stojí vzpříma. Za zády má ceduli se znakem Zelených baretů. Na sobě má zelenou uniformu, na hlavě zelený baret. Na baretu má znak Zelených baretů. Jenom jeden detail mi připadá trochu zvláštní: Jeho ruce jsou neklidné a prsty se neustále pohybují.
Je to chytlavá píseň. V roce 1966 soupeří o první místo v hitparádě s California Dreamin' od The Mamas & the Papas. Hudební veřejnost se rozdělí na příznivce války ve Vietnamu a její odpůrce. John Wayne píseň použije ve svém filmu Zelené barety z roku 1968. Je to jediný oslavný film o válce ve Vietnamu, který byl kdy natočen.
Cestou domů si Baladu o Zelených baretech pískám do kroku.
