Jsme v supermarketu. Tady najdeš všechno, co potřebuješ, říká Anita. Pojď, já tě tu provedu. Dřív, než ji stihnu zastavit, mizí v uličce, vidím jenom její nákupní tašku, a pak nevidím ani tu, vyrážím za ní, běžím kolem Campbellových rajčatových polévek, ale nemůžu tu zůstat, ani kdybych chtěla, Anita je na odchodu, navíc mi něco stojí v cestě, na poslední chvíli se vyhýbám kořeněným pečením a makarónům se sýrem, které jsou hotové, jenom je trochu ohřát, zatímco Anita daleko vepředu říká cosi o geneticky modifikovaných kukuřičných lupíncích, kterých je všude habaděj, koukej, kolik tady mají různých druhů, mizí v další uličce, já teprve míjím kanistry plné ledového čaje, probíhám kolem pestré palety džusů a pokračuju v sekci mátového želé, sladkého pečiva a javorového sirupu, která se slije do jednoho barevného fleku.
Konečně se zastavila. Podívej se na tu zeleninu, říká a já si kdovíproč vzpomenu na jednu báseň, ve které se Ginsberg s Kerouacem společně dívají na západ slunce, jenže místo slunce se na horizontu objeví Blakeova Slunečnice. Umělé osvětlení fialově problikne, šednu. Anita si se zájmem prohlíží pórek. Stojím vedle akvária. V akváriu jsou humři.
[Tenhle příspěvěk je ve skutečnosti o humrech.]
Humři jsou zaražení. Polehávají po stranách akvária. Netečně nasávají vodu s bublinkami vzduchu. Klepeta mají svěšená. Svázali jim je plastovými obručemi. Dívám se na ně.
[Opravdu.]
Pak si mě jeden z nich všimne.
[Opravdu.]
Nemotorně se otočí. Jde ke mně. Zvedá klepeta. Dívá se na mě. Vidí mě.
[Humr.]
A ty nic nepotřebuješ? ptá se mě Anita. Ne, odtrhnu oči od akvária. Mrzí mě, že už musím jít. Možná by mi něco řekl. Něco, co mi žádný člověk nemůže říct.
Vyberu si jednu marakuju, aby se neřeklo. Anglicky passion fruit, česky mučenka. Vejde se tak akorát do dlaně. Fronta u kasy je dlouhá. Nudím se. Prohlížím si cizí nákupy. Dej tam ještě tohle, Jime, říká žena manželovi a podává mu čtyři mražené pizzy. Do nákupního vozíku se nevejdou. Jim je bude muset držet v ruce. Tváří se kysele, ale manželka mezitím zase někam odběhla. Nedá se nic dělat, Jime, říkám si a je mi ho trochu líto, protože vidím, že se také nudí, ale jiným způsobem než já, jeho se ta nuda bude držet ještě dlouho, poveze si ji v nákupním vozíku a vyklopí ji i s nákupem do kufru, řídit bude samozřejmě manželka, přivezou si ji domů, s taškami ji vnesou do kuchyně, ohřejou si ji s pizzou, rozteče se jim do tlusté vrstvy sýru, dají si ji k večeři a budou se přitom dívat na nějaký zábavný pořad v televizi, protože takhle to v životě chodí. Dívám se, co budou mít k snídani. Kukuřičné lupínky nevidím, zato úplně na vrchu jejich nákupu leží pět balení sýru Muenster a jedna kniha. Na obálce je velkými písmeny napsáno: Vědomý kapitalismus.
