neděle 22. září 2013

cikáda

Cikáda je přibližně pěticentimetrové zvíře s blanitými křídly, členitým zadečkem a příliš dlouhým sosákem. Je řazena mezi bezstarostné druhy hmyzu. Obývá veřejná prostranství v blízkosti stromů. Léto tráví hlukem (až 120 dB, úroveň rockového koncertu nebo tryskového motoru), lezením po stromech a nekoordinovanými přelety mezi veřejnými prostranstvími. S blížícím se podzimem dostává depresi. V tomto období se také rozmnožuje. Na začátku zimy umírá.



Sedím na terase univerzitní budovy. Kolem rozsvícené lampy krouží hmyz. Poklid letního večera naruší hmyzí monstrum. Proletí kolem mého ucha a spadne mi k nohám. Leží na zádech a vůbec se nehýbe. Dívám se, co to přiletělo. Co si to na mě ta Amerika přichystala. Není to pěkný pohled. Leknu se a odcházím. Když míjím japonskou rezidenci, spustí se ohlušující koncert exoskeletonů.

Duverney je entomolog z Kolumbie. Jeho rodiče mají slabost pro francouzskou kulturu. Na místo křestního jména mu dali francouzské příjmení. Každému se musí několikrát představovat. Nikdo si jeho jméno nepamatuje. Posílám Duverneymu fotografii monstra. Ptám se ho, co to je za ošklivého brouka. Duverney vzápětí odpovídá. Za prvé, brouk to není, je to cikáda. Za druhé, ošklivá není. Za třetí, hloupá také není, umí počítat do sedmnácti.

Otvírám internetovou encyklopedii. Duverney má pravdu, je to cikáda. Prohlížím si její blízké i vzdálenější příbuzné. Mezi pouštními druhy objevím kobylku s latinským názvem Schizodactylus inexpectatus. Původně se jmenovala Comicus inexpectatus. Obrázek chybí. Otvírám stránku spřízněné kobylky Schizodactylus monstrosus. Nejdřív se směju jménu, potom se směju ostnům a štětinám a nakonec dlouhým tykadlům. Když mě to přejde, přemýšlím o druhu, který sám sebe pojmenoval adjektivem rozumný.