neděle 9. února 2014

branka

Branka v americkém fotbalu se nachází na konci hrací plochy útočícího i bránícího týmu. Skládá se z horizontálního břevna, které měří 18 stop a 6 palců (přibližně 5.64 metrů) a na jehož konci jsou uchycená dvě vertikální břevna směřující vzhůru. Horizontální břevno je vyzdvihnuto do výšky 10 stop (přibližně 3 metrů) a je podepřené tyčí spojenou se zemí. Vertikální břevna by měla být dlouhá alespoň 30 stop (přibližně 9.1 metrů), délka branky ve vertikálním směru ale není efektivně omezena. Branka pokrývá nekonečný pás od horizontálního břevna směrem vzhůru. Konce vertikálních břeven bývají vyznačeny jasnou stužkou nebo praporkem.

Kopnutím míče do branky může útočící tým skórovat tři body během hry z pole nebo jeden bod jako bonus po úspěšném touchdownu, tedy přemístění živého míče do endzóny v náručí útočícího hráče. Jelikož je touchdown odměněn šesti body, je tříbodové kopání do branky z pole méně výhodné. Týmy se k němu uchylují pouze v případě, když nezbývá mnoho času na rozehrání delší akce. Během výkopu se útok a obrana staví proti sobě na linii rozehrávky, vzadu zůstávají pouze dva hráči útoku. Jeden z nich míč vykopává, druhý jej přidržuje.



Branka v americkém fotbalu má tvar hranatého U, oproti evropské fotbalové brance je tedy vzhůru nohama. Její nekonečné prodloužení se opírá o nebe, je zaraženo do mraků a nemá pevný konec.

Smyslem tohoto Nekonečného Hranatého U není stát pevně na zemi. Nekonečné Hranaté U by mělo v ideálním případě levitovat na konci endzóny ve výšce deseti stop nad hřištěm. Protože ale branka nemůže ze zjevných důvodů [gravitace] levitovat, musí se použít třetí vertikální tyč, která je spojená se zemí a která sice celý dojem trochu kazí, která ale Nekonečné Hranaté U udržuje stabilně ve vzduchu. [Zanedbáváme zde efekt supravodivosti nebo diamagnetismu, který umožňuje levitaci předmětů i organismů, jak dosvědčují experimenty s levitujícími kapkami, levitující žábou nebo levitujícími myšmi, které jsou člověku ještě blíž než žába.]

Na tom, že se do branky nekope moc často, není nic divného. Do nekonečna se má člověk strefovat jenom jednou za čas a měl by přitom dobře mířit, protože jinak se z toho zblázní.