pátek 27. září 2013

rektor

Jediná osoba, která může efektivně řešit otázku parkování na univerzitě. Zpravidla má za sebou výrazné akademické úspěchy a bohatou pedagogickou činnost. S využitím všech schopností a zkušeností rektor analyzuje stav vozového parku studentů, pedagogů a technického personálu a udržuje dostatečný počet parkovacích míst. Jedná se o náročnou práci. Náklady na parkování nesmí přesáhnout únosnou mez, aby zbyly finance na výsadbu kvetoucí zeleně. Mezi studenty a pedagogy se rektor vyskytuje velice zřídka. Zpravidla se objeví během úvodního týdne, aby pronesl zdravici pro zelenáče, a při předávání diplomů. Důvodem je snaha omezit debatu o parkování, které se s vášní a zaujetím věnují nejen studenti a pedagogové, ale také technický personál.



Sedím na židli a žvýkám gumový lilek. [Vážení přátelé, ať už se vám to líbí nebo ne, lilek se bez oleje neobejde.] Potemnělá místnost je plná stipendistů. Někteří žvýkají gumový lilek, jiní žvýkají hamburger. Ostatní už dožvýkali. Ministr zahraničí Spojených států amerických John Kerry nás všechny srdečně vítá z předem natočeného videa. Po reprodukované zdravici přichází na vyvýšené pódium rektor Nevadské univerzity. Vidět rektora na vlastní oči se jen tak někomu nepodaří, upozorňují nás organizátoři. Pořádně si ho prohlédněte, říkají. Pořádně si ho prohlížím: vysoký, bělovlasý, padnoucí oblek, asi šedesát let, chvílemi bezstarostně žertuje. Mluví o americkém vzdělávacím systému. Po hodině se mimoděk dostane k otázce parkování. Zvážní. Když si ale uvědomí, že jsme přijeli autobusem, oči se mu znovu rozzáří. Přátelé, ptá se nás, víte, co je největším problémem amerického vysokého školství? Snažíme se, hádáme, ale jsme cizinci. Nikoho nenapadne, že by to mohlo být zrovna parkování.