pondělí 2. prosince 2013

ohňostroj

Rituál, během něhož vysoko ve vzduchu vybuchuje zábavní pyrotechnika. Události obvykle přihlíží skupina lidí. Musí být tma. Po zapálení roznětky následuje sekvence záblesků a jiskření. Vzduch se zaplňuje vířícím prachem a černé nebe postupně mizí. Místo něj se objevuje mozaika šedivých tónů a barev, které kolem sebe rozstřikují prameny světla. Pyrotechnika s nadějí stoupá vzhůru. Nakonec na obloze nezůstane ani jedno světlo. Všechen prach se snese zpátky na zem. Nebe zčerná a zase je tma. Ohňostroj končí potleskem.



Jedeme se podívat na ohňostroj. Anita si oblékla sváteční červené sako. Odbočíme z hlavní silnice. Parkujeme ve svahu. Zamíříme nahoru ke kostelu, odkud by měl být pěkný výhled. Míjíme skupinu opilé mládeže, která nasedá do černého Land Roveru. Před domy jsou plastové židle, na některých už sedí lidé. Terén je tu hodně křivý. Budou se muset dívat do kopce a dávat velký pozor, aby se nepřevrátili.

U kostela se shromáždilo početné publikum. Anita vytáhne z tašky polštáře. Sedáme si na bílé schody před vchodem. Vedle nás jsou dva sourozenci v zelených mikinách, vedle nich početná černošská rodina. V kočárku je malé dítě, které neustále pláče. Vedle nich je kluk s lahví Coca-Coly a jeho dívka. Další lidé sedí na dekách na trávníku a pod stromem. Někteří si přinesli jídlo. Někdo hraje na kytaru. Čekáme. Američané mají rádi ohňostroje, říká Anita.

Ohňostroj pořádá místní country klub. Do country klubu se jen tak někdo nedostane. Důležité je mít hodně peněz. Bez peněz se tam člověk nikdy nepodívá. Ohňostroj se bude odpalovat na zahradě vedle hlavní budovy. Stejně nic neuvidí, řekne Anita. Budou stát přímo pod ním. My to máme lepší. Budeme se dívat z odstupu. Ano, souhlasím, to nedává smysl, stát přímo pod ohňostrojem.

Teprve cestou domů si uvědomím, že ti lidé z country klubu se na ohňostroj nejspíš vůbec nedívali. Starali se o mnohem důležitější záležitosti.