Večer, během něhož všechny nafukovací kočky, pojízdné dýně, chodící stromy, falešné náhrobky, polystyrenové lebky, svítící postavy, mechaničtí osli, mluvící netopýři, elastické pavučiny, neposedné mrtvoly, číhající Drákulové, smějící se klauni a zvlněné trávníky ožívají a tancují své boogie-woogie. Lidé, převlečení za nafukovací kočky, pojízdné dýně, chodící stromy, falešné náhrobky, polystyrenové lebky, svítící postavy, mechanické osly, mluvící netopýry, elastické pavučiny, neposedné mrtvoly, číhající Drákuly, smějící se klauny a zvlněné trávníky se k nim postupně v průběhu noci přidávají.
Důsledek: Smrt se stává zábavnou fraškou a strach z ní je (alespoň dočasně) překonán. Bát se dokážou jenom ty úplně nejmenší děti, všem ostatním je tato nevkusná a poněkud toporná záležitost k smíchu.
Recept na jack-o'-lantern je jednoduchý: Stačí dýně, nůž a špetka špatného vkusu. Přistupuju k dýni. Vrážím čepel do čerstvé zeleniny. Na jejím vršku vyřežu obrácený pentagram. Zatáhnu za stopku. Počáteční odpor po chvíli polevuje. Odkryje se složitý systém masitých vláken prorostlý zralými semeny. Zabořuju ruce do oranžových vnitřností. Zbytky decentnost mizí: Hroužím se do pocitů tvůrce laciných filmů o oživlých mrtvých a mrtvých živých. Zbavuju dýni vnitřku. Vytvářím svítící dutou skořápku.
Tohle je Peklo: Makabrózní večer završuje láhev piva a baseballový zápas, ve kterém vítězí Redskins. Společnost mi dělá plamen svíčky uprostřed vydlabané dýně a skupina vousatých mužů s baseballovou pálkou a rovně nasazenou kšiltovkou.