pátek 4. října 2013

smysl pro humor

Schopnost spoluúčasti na směšných událostech. Smysl pro humor se vyznačuje dvěma úzce provázanými polohami, aktivní a pasivní. Osoba s aktivním smyslem pro humor dokáže směšnou událost vyvolat. Jsou-li na blízku osoby s pasivním smyslem pro humor, bývá výsledkem smích a všeobecné veselí. Naopak nepřítomnost osob s pasivním smyslem pro humor může mít za následek nepříjemnou situaci, bolest hlavy a celkovou rozmrzelost.



Mají Američané smysl pro humor? ptám se Minha. Samozřejmě, odpovídá Minh. Musíš se občas dívat na televizi, dodává, pak jim začneš rozumět. Namítnu, že televizi už deset let nemám a že mi vůbec neschází. Proč bych to měla měnit, zrovna tady? A proč ne? říká Minh. Míjíme sportovní hřiště. V jednom rohu se rozcvičují roztleskávačky, v druhém rohu postává skupina bubeníků. V třetím rohu leží na hromadě skupina hráčů amerického fotbalu. Čtvrtý roh je prázdný. Směju se. Ne, říká Minh, ty jim vůbec nerozumíš.

Když se vrátím domů, pustím si televizi. Postavím se před ni a čekám, co se stane. Přichází prezident Obama. Fellow Americans, oslovuje spoluobčany. Ahoj, Ameriko, odpovídám v duchu a snažím se nemyslet na píseň Plastic People od Franka Zappy. Obama dlouze vysvětluje svůj postoj k Sýrii. Moje dobrá vůle mizí. Proslov mi vhání slzy do očí. Svět je složitý, nebezpečný a nespravedlivý.

Nesmysl, říká Minh. Svět je takový, jaký si ho uděláš. Musíš se k němu stavět realisticky. Stanovovat dosažitelné cíle. Dobývat ostrov za ostrovem a dobyté území dlouho a poctivě okupovat. Chvíli se na něj nevěřícně dívám. Potom si uvědomím, že je to další z mnoha sarkastických metafor, které Minh používá. Jeho ironie je součástí strategie přežití: Vietnam je stále plný nevybuchlých bomb.

Do nočního metra nastupuji společně s opilým mladým mužem. Je zmatený. Chce se dostat k Pentagonu. Řeknu mu, že jede správným směrem. Vysvětluje mi, co znamená slovo rival. Používá gesto - pěst proti pěsti. Po chvíli se ho přestanu bát. Stěžuje si na svou práci. Je sice dobře placená, ale jinak je to bída. Říká, že studoval non-fiction writing. Kreativní psaní, ale bez příběhu. Chci vědět víc. Satiru, říká muž, specializoval jsem se na satiru. A dívá se na mě velýkma smutnýma opilýma očima.