Obchodní řetězec, ve kterém lze zakoupit téměř cokoliv za výhodnou cenu. Zpravidla se jedná o velkou halu plnou krabic a palet. Zboží lze rozdělit do tří kategorií na sezónní, trvanlivé a pomíjivé. Sezónní sortiment je umístěný uprostřed nákupního prostoru. Na konci zimy to mohou být stany, spacáky, plynové ohřívače, šnorchly, plavecké kruhy, trampolíny, nafukovací matrace, nafukovací bazény, nafukovací hrady, nafukovací lesy, nafukovací kovbojové, nafukovací bizoni a bestsellery z minulého roku, které ještě úplně nevyšly z módy, ale jsou mnohem levnější než ty letošní, protože nejsou nové. Trvalé zboží zahrnuje produkty, jako jsou ploché televize, hnědé gauče, zahradní kabely, zlevněné značkové brýle a dětské plíny. A americká vlajka. Všechno tohle je naskládané po stranách haly. Pomíjivé zboží je co nejdál od vchodu. Jsou to ta masa ovoce zeleniny pečiva sýry, která všichni dobře známe, jenom ve větších baleních nebo po více kusech. Některé zboží lze pořídit pouze na internetu. Příkladem jsou urny nebo rakve, které Costco nabízí svým zákazníkům za zvýhodněnou cenu. Zásilka může být doručená v zrychlené době do jednoho nebo v standardní době do tří dnů, pokud nezasáhne Bůh nebo pokud nedojde k jiné výjimečné události. Toto zboží nelze reklamovat na pobočce velkoobchodu, reklamace je nutné vyřizovat online.
Mario se chystá do Costca. Říká, že mě vezme s sebou. Vyzvedne mě autem. Je to truck, na půl cesty mezi terénním autem a malým náklaďákem. Mario byl kuchař, teď pracuje na burze. Do práce jezdí metrem. K čemu potřebuje tak velké auto, to opravdu nevím. Anita tvrdí, že k ničemu. Je galantní, otevře mi dveře. Přemýšlím, jak se do toho vlastně leze. Musíš naskočit, říká Mario. Drápu se nahoru. Za pár minut jsme na osmiproudé dálnici. Slunce už zapadlo, špička ale ještě neskončila. Tohle je evropský sen o Americe: velké auto na velké dálnici. Oči mám navrch hlavy.
Možná by mi stačila jenom ta dálnice, ale Mario mě nenechá vydechnout. Hned na prvním kilometru začne mluvit o ovoci. Jsem možná trochu divný, říká, ale ovoce se mnou mluví a já mluvím s ním. Sahám na ně všemi smysly. Ochutnávám ho, dotýkám se ho, čuchám ho, dívám se ně, poslouchám ho. Ne jako ostatní lidi. Ostatní lidi tohle nedělají. Dávají ovoce do nákupního košíku, ani jednou se na ně nepodívají.
A je to tady, říkám si. Tak dlouho jsem poslouchala Zappu, až mě ta jeho píseň o zelenině dohonila. Vím, že jsme na dálnici, zbytek je šílený.
Klepeš taky na meloun? ptá se mě Mario. Přikývnu. Vím, o čem mluví, i když o účinnosti klepání mám velké pochybnosti. Problém je v tom, že lidé na meloun neumí klepat, říká Mario. Melounům musíš rozumět. Malé kulaté melouny jsou plné vody, velké podlouhlé melouny jsou o něco sušší. Mně malé melouny nechutnají, klepu na ty velké. Poslouchám, jak duní. Když slyšíš prázdnou nádobu, je to špatně. Hledáš suchý zvuk, ve kterém je voda. Hledáš nádobu plnou sladké šťávy. Skrz vnějšek proklepáváš vnitřek. Jinak to ani nejde. Musí se to ale umět. Musí se to cítit. Naslouchat. Ovoce mluví. Je to stejné jako s čísly. Jsem možná trochu divný, říká Mario, ale čísla se mnou mluví a já mluvím s nimi. Můžeš je ochutnávat, dotýkat se jich, můžeš k nim čuchat a poslouchat, jak zpívají. Čísla a ovoce. Nebo zelenina. Ovoce a zelenina. Všechno je to jedno a to samé. Proto pracuju na burze.
Papája, říká Mario, má jemnou kůži jako žába. Aby se ta kůže neprotrhla, dává se na ni vosk. Vosk chrání papáju před poškrábáním, jako kůže chrání žábu před poraněním. Čerstvé jahody, říká Mario, nevoní. Jakmile se jahody rozvoní, už se začaly kazit. Probíhá v nich fermentace. A proto je tu radiace, říká Mario, ovoce a radiace. Jahody se ozáří a fermentace se zpomalí. Radiace proti fermentaci. Všechno je ozářené, říká Mario, jinak by to začalo plesnivět. Už v letadle by to začalo plesnivět. Ještě na poli by se to zkazilo. Koření, říká Mario, by začalo klíčit. Koření jsou semena. Na Havaji je vlhko, tam by ta semena hned začala růst. Semena by vyklíčila, protrhla by sáček, otevřela by sklenici, vyrostla by z plechovky a potom by začala kvést. Koření by v kuchyni rozkvetlo. Kořeny by protrhly podlahu, listy by prorostly komínem, květy by se popraly o zbytky světla. Ze semen by byla další semena. Takhle funguje Příroda. Proto ta radiace. Ananasy se mrazí. Nesmíš je ale zmrazit moc hluboko. Někdo říká, utržené ananasy nedozrávají. Nesmysl. Živé ananasy dozrajou. Mrtvé samozřejmě ne. Jak by mohly, když nežijou. Tohle je Amerika, říká Mario, pomeranče se barví na oranžovo. Stříkají se karotenem, protože zralý pomeranč není oranžový. Zralý pomeranč je taky zelený. I když dozraje na stromě, je zelený. Oranžový, a taky trochu zelený. Žádný pomeranč není dokonalý. Tohle je Příroda. Proto je barvíme. Děláme Novou přírodu. Stříkáme je oranžovou barvou. Dáváme na ně oranžový vosk. Barvíme i citróny. Citróny barvíme citrónovou barvou. Radiace a barvení. Zmrazení. Vosk. Dokonalý pomeranč. Tohle je Amerika.
Tak jak se ti tam líbilo? ptá se mě Anita, když se vrátím domů. Nesu si dvojité balení fazolových lusků, dvojité balení kozího sýru a obrovský ananas, který Mario vybral tak, aby byl co nejsladší. Musím se napít vody a ještě hodinu nemluvím. Nic si z toho nedělej, říká Anita. Když byla moje známá z Kazachstánu poprvé v Costcu, začala brečet. Stála v sekci minerálek a po tváři jí tekly slzy. Když jsem se vrátila z Ukrajiny, objímala jsem regály, říká Christy. Když jsem se vrátila z Itálie, dělala jsem to samé, dodává.
