Americký fotbal se hraje tak, že se na hřišti proti sobě postaví dva týmy, z nichž jeden bude útočit a druhý bránit, a kromě toho tam je míč, do kterého se nedá moc dobře kopat, protože je oválný, ostatně kopat se do něj zpravidla ani nemá, a tenhle míč center na začátku každé rozehrávky podá nebo hodí mezi nohama dozadu a ten, kdo je vzadu, ho musí chytit, většinou je to quarterback, který ten míč předá dalšímu hráči nebo se pokusí získat body tím, že doběhne do soupeřovy endzóny, která je posledním pruhem na soupeřově polovině, přitom celé hrací pole má 120 yardů, což je asi 110 metrů, takže by to mohl být docela příjemný sprint, kdyby tam nebyli protihráči, kteří se snaží útočníka zastavit, naštěstí tam jsou ale také spoluhráči, kteří jim v tom brání, a ten, kdo má v ruce míč, s ním běží a běží a běží, dokud se s míčem nedostane do endzóny nebo dokud míč nepředá někomu jinému nebo dokud se míč nedostane do rukou obránců nebo dokud hráče s míčem některý z obránců nezastaví, nesrazí nebo nezalehne nebo dokud se hráč s živým míčem v ruce nedotkne koleny země nebo dokud míč nespadne na zem a nestane se z něj mrtvý míč. Může se ale také stát to, že útočník zachytí přihrávku v soupeřově endzóně nebo že kicker vykopne míč do branky, která vypadá úplně jinak, než jak jsme zvyklí, a za tohle všechno lze také získat body, a o ty jde především, body se počítají, sčítají a přibývají, horší je, že je může získat i tým, který zrovna brání, většinou nějakou sabotáží v útočníkově endzóně, například tím, že povalí hráče s míčem na zem nebo ho donutí, aby vběhl do autu nebo aby si klekl a zalehl míč svým tělem, takže se z něj stane mrtvý hráč nebo mrtvý míč, a navíc k tomu dojde v jeho vlastní endzóně, kde by vůbec neměl být, takže se z toho musí vyvodit nějaká odpovědnost, protože hra se nemá zdržovat, a proto jsou tam ty body pro obranu, a aby to netrvalo věčně, tak má útočící strana má jenom čtyři rozehrávky na to, aby skórovala nebo aby se posunula alespoň o 10 yardů směrem k protivníkově endzóně, a když se jí to nepodaří, role se vymění, z útočící strany se stane obrana a naopak a celé to začne znovu, jenom opačným směrem, samozřejmě, že záleží na tom, odkud se rozehrává, výchozí pozici je možné někdy ovlivnit puntem, dlouhým kopem do protivníkovy poloviny, který se volí tehdy, když to vypadá, že je všechno v pytli a že není možné běžet a běžet a běžet, a dokonce ani házet, a že z rozehrávek nejspíš v nejbližší době žádný bod nebude. Mohlo by se zdát, že je to výjimečná situace, ale není to pravda, stává se to i nejlepším týmům, ostatně těch pravidel, které jsme neuvedli, je docela hodně, [přečtěte si manuál NFL], důležité je, že americký fotbal je rychlá a tvrdá hra a že se nesmí zbytečně zdržovat, protože utkání trvá šedesát minut, ale to je jenom čistý čas, který se zastaví, pokud útočící hráč vyběhne s míčem do autu a něco tam dělá nebo pokud útočící tým nezvládne přihrávku nebo pokud si jeden z týmů vybírá timeout nebo pokud zbývají dvě minuty do konce poločasu nebo pokud zbývají dvě minuty do konce utkání nebo pokud si týmy vyměňují pozice nebo pokud se rozhodčí radí nebo pokud je potřeba ošetřit zraněného hráče nebo pokud je zrovna komerční přestávka v rámci přímého televizního přenosu, protože na reklamu je vždycky času dost.
Po sváteční večeři na Den díkůvzdání sedíme na gauči a konverzujeme. Televize je zapnutá, zvuk je ztlumený. Dávají přenos amerického fotbalu. Marně se pokouším vymyslet pravidla hry. Nedaří se mi to. Obrátím se na své hostitele. Ptám se jich, jestli by mi je nevysvětlili. Vůbec se jim do toho nechce. Někdy jindy, řekne Anita a já pochopím, že to nebyla vhodná otázka.
