Jako Trumanova dekonstrukce se označuje první fáze Trumanovy rekonstrukce Bílého domu, která probíhala mezi roky 1948-1952.
V roce 1947 si Harry Truman během jedné recepce všimne, že se lustr na stropě povážlivě houpe. Nevěnuje tomu velkou pozornost, když se s ním ale další den během snídaně začne houpat podlaha, zpozorní. Nařídí, aby se zjistilo, co se děje. Vyjde najevo, že se tím někdo před čtyřmi týdny zabýval a došel k závěru, že lano, které drží lustr ve vzduchu, může každou chvíli prasknout. Truman nařídí, aby ten lustr co nejdřív sundali, musí se ale počkat, až Eugene List dohraje svůj klavírní recitál. Záhy se ukáže, že se propadá celé první patro a že strop nad jídelnou, ve které se konají státní večeře, může také každou chvíli spadnout. Navíc se zjistí, že se základy začaly propadat do bažiny, kterou se Otcům zakladatelům nepodařilo vysušit. O něco později se spinet Trumanovy dcery Margaret proboří do stropu nad stolem v soukromé jídelně, potom se propadne Trumanova koupelna a po ní následuje jeho ložnice, takže už nemůže spát ve své posteli.
Všem je jasné, že se Bílý dům rozpadá. Uvažuje se o tom, že by se zboural a postavil celý znovu, nakonec se ale Truman rozhodne vnější zdí zachovat.
Dekonstrukce Bílého domu začne v březnu 1950 probořením podlahy mezi Oválnou pracovnou a Modrou místností. V Diplomatické komnatě v přízemí se musí odstranit podstatná část klenutého oblouku. V dubnu jsou postupně demontovány všechny stupně na hlavním schodišti. Zachová se jenom schodiště, které vede do sklepa. V květnu se otluče převážná většina vnitřních zdí, nakonec zůstane jenom oblouk, který se opírá o hlavní schodiště. V témže měsíci také začnou hloubící práce v podzemí, které se protáhnou až do července. Do jižní zdi se vyseká díra, skrz niž na stavbu vjíždí náklaďák. Na podzim roku 1950 je dekonstrukce hotová. Z Bílého domu zbývá jenom vnější fasáda.
Mezitím postupně začne studená válka.
