Hendekagon se nachází na ulici J v severozápadní části Washingtonu, v blízkosti řeky Potomac. Půdorys stavby má tvar pravidelného jedenáctiúhelníku. Jedenáctka je opakujícím se motivem. Každá strana jedenáctiúhelníku měří jedenáct yardů, betonové zdi se zdvihají do výšky jedenácti yardů, uprostřed každé zdi jsou jedny dveře, takže tahle budova má jedenáct vchodů. Hendekagon stojí uprostřed bývalého náměstí, díky čemuž bylo možné dosáhnout toho, že žádný vchod není hlavní. V porovnání s jinými budovami ve Washingtonu je jeho vzhled nebývale střídmý. Téměř celá stavba je z betonu. Před vchody nejsou žádné sfingy, fasáda není zdobená sloupy, na dveřích nejsou hadi, lvice, ptačí hnízda, a ani albatrosi. Také vnitřní uspořádání je velmi prosté. Kromě židlí tu skoro nic jiného není, v každém případě chybí centrum, ať už uprostřed ve formě nějaké obřadní struktury nebo po straně v podobě oltáře. Světlo se dovnitř dostává prosklenou střechou, popřípadě také dveřmi. Stavba v sobě nezapře vliv evropské modernistické avantgardy. Architekt je neznámý, což je u tak velkého projektu překvapivé. Pravděpodobným důvodem je výrazný neúspěch designu. Hendekagon vznikl na objednávku skupiny bohatých antizednářů, kteří se rozhodli vybudovat na západním okraji Washingtonu spirituální centrum. V záměrném protikladu k tajnůstkaření Svobodných zednářů usilovali o co největší otevřenost, a proto měly být podle původního návrhu všechny dveře Hendekagonu stále otevřené. Jenže vítr, který v blízkosti řeky Potomac často fouká od západu, dveře neustále zavíral. Proto byly později přidány zarážky, a když ani to nestačilo, museli antizednáři zaměstnat dveřníka, který měl za úkol zavřené dveře otvírat. Ovšem sedět v průvanu nebylo nic příjemného, takže o tuto práci skoro nikdo nestál. Kromě větru měl dveřník na starosti listí, které se hromadilo uprostřed a po stranách vnitřního prostoru a kvůli kterému se na začátku každého setkání alespoň půl hodiny uklízelo. Kromě listí pronikala dovnitř také zvířata, od veverek, přes mývaly, laně, jeleny a lišky, až po méně vítané druhy, jako jsou krysy nebo pavouci. Skoro nikdo do Hendekagonu nechodil rád. Po dvou letech od dokončení byla budova natrvalo uzavřena. Od té doby se pro ni hledá vhodné uplatnění. V současnosti se uvažuje o tom, že by mohla sloužit jako centrum nezávislé kultury.
Pravidelný jedenáctiúhelník nelze zkonstruovat pomocí kružítka a pravítka, a dokonce ani pomocí kružítka, pravítka a pomůcky na třetění úhlu. Tuto vlastnost lze považovat za symbolický základ stavby. Neúplnost a otevřenost pravidelného jedenáctiúhelníku je v protikladu k zednářskému zalíbení v geometrii, pravdě a stálosti. Přesto se architekt při navrhování Hendekagonu nedokázal vyhnout jiným zednářským klišé. Za zcela zásadní chybu lze považovat použití pravého úhlu při vztyčování obvodových zdí, protože pravý úhel, jehož pravost se tradičně kontroluje úhelníkem, je základním symbolem zednářství a přeneseně také stálosti charakteru a celkové správnosti (čehokoliv). Podobně nedomyšlené je použití jedenácti čtvercových obvodových zdí o rozměru jedenáct krát jedenáct yardů. Vhodnějším tvarem, který by podpořil původní myšlenku, by byl lichoběžník. Díky těmto drobným, ale důležitým přeřeknutím se celý projekt Heptagonu hroutí. Ukazuje, že samotná moderna nikdy nemůže narušit pevně zakořeněné ideály osvícenství.
