Vcházíme do parku na Lafayettově náměstí. Míjíme sochu generála Andrzeje Tadeusze Bonawentury Kościuszka a generála Friedricha Wilhelma Augusta Heinricha Ferdinanda von Steuben. Chvíli kroužíme kolem sochy prezidenta Andrew Jacksona. Minh mi během chůze vysvětluje, jaký je rozdíl mezi válkou a konfliktem. Na rozdíl ode mě ví, o čem mluví. Vezmi si třeba Spratlyovy ostrovy, říká Minh. O ty se neválčí, o ty se usiluje. Na okupovaných entitách [ostrovech, zátokách, útesech a svazích] staví šest soupeřících stran struktury [obytné stavby pro vojáky]. Když se entita ztratí pod hladinou moře, vysype se pískem. Když písek odnese voda, použije se beton. Válka to není, mír také ne. Je to konflikt.
Sochu Gilberta du Motier, markýze de La Fayette si prohlédneme velice zběžně. K soše maršála Jean-Baptiste Donatien de Vimeur, hraběte de Rochambeau už nedojdeme. Na konci parku se ukáže Bílý dům. U plotu stojí skupina školáků s průvodcem. Ze všech stran hlídkují policisté. Na protějším chodníku je stan, ve kterém probíhá nepřetržitý protest proti jaderným zbraním. Na stoličce před stanem sedí žena. Ta žena, říká průvodce dětem, se jmenuje Concepcion Picciotto. Sedí tady tak dlouho, že už skoro nemůže chodit.
Concepcion vypadá unaveně. Tvář má vysušenou čekáním. Takhle se prosazuje mír.
Jdeme dál. Za plotem vedlejšího pozemku se ukáže šedivé monstrum. Budova mě nezadržitelně přitahuje. Protáhnu ruce skrz plot a fotím. Zděšení vystřídá údiv. Její název mi nic neříká. Eisenhower Executive Office Building může být každá druhá vládní budova na Independence Avenue. Tohle ale není obyčejná stavba. Čím víc o ní přemýšlím, tím palčivější je moje otázka: Co to je?
Zde je má odpověď: Delírium klasicismu, erotický sen generála o prohrané bitvě a přízrak osvícenství v podobě šedivého narozeninového dortu.
