Super Bowl

Finálový zápas Národní fotbalové ligy. Nejdůležitější utkání celé sezóny. Druhý největší mejdan za celý rok, hned po Dnu díkůvzdání. V televizi je nejdražší vysílací čas za celý rok. Na přenos se dívá rekordní počet diváků. Jedí smažená kuřecí křídla. Pijí pivo. Dívají se na reklamy. Když se nedívají na reklamy, dívají se na fotbal. Dívají se všichni, a ti, kteří se nedívají, ti alespoň slaví, protože Super Bowl je mejdan, který si nikdo nemůže nechat ujít.

---

Broncos to mají v kapse, řekla Patricie, statistiky mluví za všechno, Peyton Manning je nejlepší quarterback roku a možná také nejlepší quarterback v historii, a jestli ne, tak alespoň jeden z pěti nejlepších quarterbacků vůbec. Během jedné sezóny přihrál na padesát pět touchdownů, a padesát pět je opravdu hodně, tohle je jasné, i když člověk neví, co je to touchdown. Patnáct let trvalo, než se Broncos znovu dostali do finále, ale Patricie jim celou dobu věřila, navíc nebyl žádný důvod, proč by to tentokrát nemohlo vyjít. Broncos mají nejlepší útok, a dobrý útok, to je základ, říkala Patricie, Peyton Manning prochází polem jako ledoborec, hází přihrávky jednu za druhou a nic ho nemůže zastavit. Je to rituál, on je v něm šaman, dává hráčům do ruky míč a posílá je na cestu dobrodružství. Občas přitom dělá divné věci a říká slova, kterým nikdo nerozumí, a kdoví, jestli mu rozumí alespoň spoluhráči, ale i kdyby mu nerozuměli, tak by to stejně nevadilo, protože stačí, aby věděli, co mají dělat. A je docela dobře možné, že ani on sám občas neví, co dělá, jenže z toho je pak ta nejlepší hra, která se hraje sama, protože každý je na svém místě a všechno do sebe dokonale zapadá. Někteří lidé se mu smějí, že u toho vypadá divně, ale ve sportu nezáleží na tom, jak člověk vypadá, ale na tom, kdo hraje lepší hru, a hru umí Peyton Manning hrát jako nikdo jiný, a je jedno, jestli si přitom olizuje prsty, nebo ne, hlavní je, že jde pořád dopředu, protože kdo stojí na místě, ten se nikdy nikam nedostane. Patricie měla na sobě pyžamo, na kterém byla Minnie v puntíkovaných šatech a s velkou mašlí na hlavě. Minnie byla Patriciina nejoblíbenější postavička, ostatně Linda ji také měla hodně ráda, a i Mickeyho. Minnie nebo Mickey Mouse, na tom skoro nezáleželo, ti myšáci si byli hodně podobní, a kdyby Minnie neměla na hlavě tu mašli, tak by je od sebe nešlo rozeznat. Možná proto si tak dobře rozuměli. Věděli, že když jeden zahraje první takt, druhý se k němu hned přidá a nejpozději od devátého taktu budou hrát společně. Patricie v tom pyžamu někdy zůstala celý den. Když hrál její tým, brala si na sebe dres, jenže během minulého zápasu si ho pokapala kečupem a od té doby si ho nestihla vyprat. Místo něj měla připravenou šedivou mikinu s číslem quarterbacka. Shodou okolností to byla osmnáctka a pro Patricii to byla ta nejmilejší osmnáctka na světě, protože ji nosil Peyton Manning. Fotbal měl jednu výhodu, mohla si na sebe vzít cokoliv. Jenom v pyžamu zůstat nemohla.

Odpolední a večerní bohoslužba byla kvůli fotbalu zrušená, a tak všichni přišli v poledne. Svatá Marie, Matka Boží byla plná až k prasknutí, dorazilo tolik lidí, že Linda málem neměla kde zaparkovat. Pastor mluvil o fotbale. Nejdřív z toho byla otrávená, myslela si, že alespoň tady bude mít klid, nakonec to ale nebylo tak špatné. Ke konci kázání pastor připomenul, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné, jednou vyhraje ten, podruhé onen, ale člověk by neměl nikdy zapomenout, že prohra je také vítězství a vítězství se může stát prohrou. A že všechna vítězství bolí, někdy je ta bolest větší, jindy menší, podle toho, jaká hra se zrovna hraje, ale bez ní to nejde, bez bolesti by totiž žádné vítězství nebylo vítězstvím. A že kromě bolesti je přítomná také naděje, a o tu jde především, protože bez naděje člověk nedokáže žít, naděje je věčná, mají ji všichni, dokonce i ten nejhorší hráč fotbalu ji má, musí ji mít, protože jinak by se nemohl postavit do pole proti ostatním hráčům, kteří jsou mnohem větší a silnější, a když už ne tohle, tak alespoň rychlejší, než je on sám. A že lidská vítězství jsou přechodná, příští rok vyhraje někdo jiný, a když ne, tak napřesrok, existuje ale jedno opravdové vítězství, které nemůže být vítězstvím těla, protože tělo vyhrát nemůže, tělo pokaždé zas a znovu prohrává. Jediné skutečné vítězství je vítězství ducha, které trvá i po smrti těla, a proto je věčné, řekl pastor a potom se zpívalo kyrie eleison.

Tak jak to dopadlo, zeptala se Terry, ačkoliv se vůbec nemusela ptát, stačilo, aby se na Patricii podívala. Jenže Terry si nedala říct, možná proto, že byla herečka, Terry byla zkrátka taková, ptala se na věci, o kterých bylo lepší mlčet. Patricie popotáhla a Linda si myslela, že zase půjde, ale Patricie zůstala sedět a po chvíli začala mluvit. Bylo vidět, že se musí hodně přemáhat, protože Denver prohrál, jenže neprohrál jen tak, ale osm čtyřicet tři. Pokazilo se to hned na začátku, Peyton Manning nechytil rozehrávku, kterou mu poslal centr mezi nohama, zkrátka se to nepovedlo, míč odletěl do endzóny a v dvanácté sekundě z toho byly dva body pro soupeře. Fotbal je rychlá hra, stačí trochu nepozornosti, a už je míč na druhé straně hřiště, ale takhle rychlé to ještě nikdy nebylo. Bylo to velké překvapení, z kterého se Broncos nedokázali vzpamatovat, a ještě v třetí čtvrtině prohrávali nula třicet šest. Peyton Manning se sice snažil, ale ani on s tím nedokázal nic udělat, a brzy bylo jasné, že z toho nic nebude, protože to nebyla vítězná hra, ale poprava. Jeho mladší bratr Eli, který se přišel na zápas podívat, to všechno viděl a jeho otec Archie to také viděl, oba dva seděli na tribuně a věděli, že Broncos nevyhrajou a Peyton Manning odejde s prázdnou, pořád bude mít jenom jeden titul, přitom jeho mladší bratr Eli má dva, a takhle to možná zůstane navždycky, protože Peyton Manning není nejmladší, je mu třicet sedm, a když je člověku třicet sedm, tak si nikdy nemůže být jistý, jestli si zahraje ještě další sezónu. Patricie doufala, že se to obrátí, vydržela to dlouho, jenže od začátku byla úplně sama, nikdo se k ní nepřidal, dokonce ani Robert, ani ten ne. Když skončila druhá čtvrtina, najednou se v ní všechno zlomilo, pořád tam byla ta nula a ona se bála, že tam ta nula zůstane, nemohla se na to dívat, chtěla prostě odejít. Řekla, že si tu televizi vezme, ostatně byla to její televize, takže si s ní může dělat, co chce, ale Robert řekl, že to nejde, ostatní se ještě dívají, a to jim zkrátka nemůže udělat, odnést televizi zrovna ve chvíli, kdy jejich tým vyhrává. Jenže to bylo přesně to, co chtěla udělat, všichni se jí smáli, a jak byli opilí, tak to bylo stokrát horší, ale Robert dělal, že tomu nerozumí, a občas se smál s nimi a ona pak celý zbytek zápasu jenom brečela. Robert koupil sýr, na který má alergii, a jak jí bylo všechno jedno, tak ho celý snědla, a pak se jí nafukoval ret, byl pořád větší a větší, ale ona s tím nemohla nic dělat. Říkala, že to pořád cítí, a možná to opravdu cítila, jenom to nebylo vidět, protože ten ret vypadal úplně normálně, jenom na něm měla rozmazanou rtěnku.

hromada

Hromada neboli dogpile je neformální označení pro herní situaci, pro niž je typická vysoká koncentrace hráčů na malém prostoru. V americkém fotbalu hromada vzniká především tehdy, když některý z hráčů upustí míč. V takovém případě je důležité, kdo se k míči dostane jako první. Pokud míč získá útočící tým, hra se zastavuje a začíná se znovu z místa, ve kterém byl míč zachycen. Pokud se míče naopak zmocní bránící tým, může s ním běžet až do soupeřovy endzóny, a tím se de facto obrana dostává do útoku. O upuštěný míč tedy usilují obě strany, což může mít za následek vznik hromady.

Mohli bychom se ptát, kolik hráčů tvoří hromadu. Odpověď na tuto otázku je nesnadná, ve skutečnosti se jedná o verzi paradoxu hromady. V poli se zpravidla během hry pohybuje 22 (=2x11) hráčů. Víme, že 22 hráčů soustředěných do malého prostoru jsou hromada. Víme také, že pokud n hráčů tvoří hromadu, pak ji tvoří také n-1 hráčů. Jeden hráč hromada není. Kde přesně ale došlo k této změně? Zjišťujeme, že množství hráčů, od něhož mluvíme o hromadě, určit nedokážeme. S intuitivní použitím tohoto pojmu si ale zpravidla vystačíme.

Mechanismus vzniku hromady je následující: Hráč, který zachytil míč jako první, zůstane ležet. Obtočí se tělem kolem míče, schoulí se do fetální pozice, přivře ústa a zavře oči. Protihráči, kteří chtějí míč získat do svého držení, se nad fetalizovaným hráčem srotí a snaží se míč vybojovat zpátky. Využívají přitom různé techniky včetně kopání a škrábání, rýpání do oka, tahání za ret, v extrémních případech dokonce útočí na intimní partie. Hráčům, kteří jsou vespod, hrozí zlomeniny končetin nebo udušení.

Hromada je jednou z mála situací v americkém fotbalu, která nemá a pravděpodobně ani nemůže mít určená pravidla. Většinu času totiž není vidět, co se v ní děje. Většinou to neví ani samotní hráči, protože když jsou v hromadě, tak na sebe nevidí. V pevném řádu pravidel vzniká trhlina. Je možné, že tento svobodný prostor je nezbytnou součástí hry, jakýmsi ventilem, bez něhož se tento sport neobjede.

---

Večer jdeme s Christy a Elisabeth na hamburger. Moc se mi nechce, nemám na to náladu. Dívala jsem se na zprávy. Ukrajina hoří, vládní snipeři střílí po neozbrojených civilistech. Je to děsivě snadné. Někdo vydá příkaz a někdo jiný si pak natáhne kuklu a vezme do ruky zbraň.

Christy je také zamlklá. S Peace Corps strávila na Ukrajině dva roky. Učila angličtinu na vesnici v nejzápadnější části východní Ukrajiny. Bydlela ve škole, ve které se skoro nikdy netopilo, byla tam hrozná zima. Nejraději bychom tu večeři odložily, ale stalo by se to už počtvrté a Elisabeth navíc obsadila stůl. Bude to můj třetí hamburger v Americe, prý ten zaručeně nejlepší.

Ukrajině se nakonec nevyhneme. Bavíme se o tancování a Christy si vzpomene, jak na vesnici všichni tancovali v kruhu. Dělali to nezávisle na tom, jaká hudba zrovna hrála. Připadalo jí to hloupé. Jednou se ten kruh pokusila narušit. Začala tancovat sama, Američané se k ní samozřejmě přidali, ale ostatní se na ně jenom udiveně dívali. Snažila se je přesvědčit, aby to také zkusili, jenže nebyli na to zvyklí. Vůbec jim to nešlo a po chvíli se zase vrátili k tomu svému starému osvědčenému způsobu. Je to jasné, říká Christy, neuměli se svobodně vyjádřit.

Na středozápadě máme něco podobného, říká Elisabeth, říká se tomu square dance. Na čtvercovém prostoru tancují čtyři dvojice. Moderátor jim pokaždé dopředu řekne, jakou figuru mají udělat. Je to hrozně hloupé, myslí si Elisabeth. Tanec je to nepřirozenější, co existuje, říká Christy, žádná pravidla nejsou potřeba. Stačí poslouchat svoje tělo. Každý by se to měl naučit. Každý by to měl pochopit.

Moje kořeny se ozvou. Na tanci v skupině přece není nic špatného. Choro [v Bulharsku 'хоро', v Rumunsku 'horă', v Srbsku, Chorvatsku a Slovinsku 'kolo', v Černé hoře a Makedonii 'oro', v Turecku 'hora', v Albánii 'valle' a v Izraeli הורה ], jeden z nejtypičtějších folklórních tanců na Balkáně, se provozuje v kruhu nebo v zakroucené linii. Jako kompletně integrovaný migrant druhé generace jsem se žádnou z jeho variant nenaučila, složité rytmy, které jsou pro ně typické, ale obdivuju. Kdo v Evropě může říct, že umí tancovat na jedenáct osmin, třináct osmin, patnáct osmin, nebo dokonce dvacet pět šestnáctin? Davea Brubecka liché rytmy okouzlily natolik, že po cestě na Jihovýchod složil pěti čtvrtinové Take Five nebo sedmi čtvrtinový Unsquare Dance. A ani Želemir Žilnik si skupinový tanec v Raných dílech s ironickým komentářem o komunistické revoluci zřejmě nemohl odpustit. [Všimněte si prosím, že správný Balkánec neodchází z pole s prázdnou. O ovoci a zelenině bude ještě řeč, ale někde jinde, někdy později.]

V tomhle se domluvit nemůžeme. Christy mé radosti z dvaceti pěti šestnáctin nerozumí. Trochu mě to děsí. Strávila na Ukrajině dva roky. Připadá mi, že za celou tu dobu skoro nic nepochopila. Alespoň co se tancování týče.

branka

Branka v americkém fotbalu se nachází na konci hrací plochy útočícího i bránícího týmu. Skládá se z horizontálního břevna, které měří 18 stop a 6 palců (přibližně 5.64 metrů) a na jehož konci jsou uchycená dvě vertikální břevna směřující vzhůru. Horizontální břevno je vyzdvihnuto do výšky 10 stop (přibližně 3 metrů) a je podepřené tyčí spojenou se zemí. Vertikální břevna by měla být dlouhá alespoň 30 stop (přibližně 9.1 metrů), délka branky ve vertikálním směru ale není efektivně omezena. Branka pokrývá nekonečný pás od horizontálního břevna směrem vzhůru. Konce vertikálních břeven bývají vyznačeny jasnou stužkou nebo praporkem.

Kopnutím míče do branky může útočící tým skórovat tři body během hry z pole nebo jeden bod jako bonus po úspěšném touchdownu, tedy přemístění živého míče do endzóny v náručí útočícího hráče. Jelikož je touchdown odměněn šesti body, je tříbodové kopání do branky z pole méně výhodné. Týmy se k němu uchylují pouze v případě, když nezbývá mnoho času na rozehrání delší akce. Během výkopu se útok a obrana staví proti sobě na linii rozehrávky, vzadu zůstávají pouze dva hráči útoku. Jeden z nich míč vykopává, druhý jej přidržuje.

---

Branka v americkém fotbalu má tvar hranatého U, oproti evropské fotbalové brance je tedy vzhůru nohama. Její nekonečné prodloužení se opírá o nebe, je zaraženo do mraků a nemá pevný konec.

Smyslem tohoto Nekonečného Hranatého U není stát pevně na zemi. Nekonečné Hranaté U by mělo v ideálním případě levitovat na konci endzóny ve výšce deseti stop nad hřištěm. Protože ale branka nemůže ze zjevných důvodů [gravitace] levitovat, musí se použít třetí vertikální tyč, která je spojená se zemí a která sice celý dojem trochu kazí, která ale Nekonečné Hranaté U udržuje stabilně ve vzduchu. [Zanedbáváme zde efekt supravodivosti nebo diamagnetismu, který umožňuje levitaci předmětů i organismů, jak dosvědčují experimenty s levitujícími kapkami, levitující žábou nebo levitujícími myšmi, které jsou člověku ještě blíž než žába.]

Na tom, že se do branky nekope moc často, není nic divného. Do nekonečna se má člověk strefovat jenom jednou za čas a měl by přitom dobře mířit, protože jinak se z toho zblázní.

americký fotbal

Americký fotbal se hraje tak, že se na hřišti proti sobě postaví dva týmy, z nichž jeden bude útočit a druhý bránit, a kromě toho tam je míč, do kterého se nedá moc dobře kopat, protože je oválný, ostatně kopat se do něj zpravidla ani nemá, a tenhle míč center na začátku každé rozehrávky podá nebo hodí mezi nohama dozadu a ten, kdo je vzadu, ho musí chytit, většinou je to quarterback, který ten míč předá dalšímu hráči nebo se pokusí získat body tím, že doběhne do soupeřovy endzóny, která je posledním pruhem na soupeřově polovině, přitom celé hrací pole má 120 yardů, což je asi 110 metrů, takže by to mohl být docela příjemný sprint, kdyby tam nebyli protihráči, kteří se snaží útočníka zastavit, naštěstí tam jsou ale také spoluhráči, kteří jim v tom brání, a ten, kdo má v ruce míč, s ním běží a běží a běží, dokud se s míčem nedostane do endzóny nebo dokud míč nepředá někomu jinému nebo dokud se míč nedostane do rukou obránců nebo dokud hráče s míčem některý z obránců nezastaví, nesrazí nebo nezalehne nebo dokud se hráč s živým míčem v ruce nedotkne koleny země nebo dokud míč nespadne na zem a nestane se z něj mrtvý míč. Může se ale také stát to, že útočník zachytí přihrávku v soupeřově endzóně nebo že kicker vykopne míč do branky, která vypadá úplně jinak, než jak jsme zvyklí, a za tohle všechno lze také získat body, a o ty jde především, body se počítají, sčítají a přibývají, horší je, že je může získat i tým, který zrovna brání, většinou nějakou sabotáží v útočníkově endzóně, například tím, že povalí hráče s míčem na zem nebo ho donutí, aby vběhl do autu nebo aby si klekl a zalehl míč svým tělem, takže se z něj stane mrtvý hráč nebo mrtvý míč, a navíc k tomu dojde v jeho vlastní endzóně, kde by vůbec neměl být, takže se z toho musí vyvodit nějaká odpovědnost, protože hra se nemá zdržovat, a proto jsou tam ty body pro obranu, a aby to netrvalo věčně, tak má útočící strana má jenom čtyři rozehrávky na to, aby skórovala nebo aby se posunula alespoň o 10 yardů směrem k protivníkově endzóně, a když se jí to nepodaří, role se vymění, z útočící strany se stane obrana a naopak a celé to začne znovu, jenom opačným směrem, samozřejmě, že záleží na tom, odkud se rozehrává, výchozí pozici je možné někdy ovlivnit puntem, dlouhým kopem do protivníkovy poloviny, který se volí tehdy, když to vypadá, že je všechno v pytli a že není možné běžet a běžet a běžet, a dokonce ani házet, a že z rozehrávek nejspíš v nejbližší době žádný bod nebude. Mohlo by se zdát, že je to výjimečná situace, ale není to pravda, stává se to i nejlepším týmům, ostatně těch pravidel, které jsme neuvedli, je docela hodně, [přečtěte si manuál NFL], důležité je, že americký fotbal je rychlá a tvrdá hra a že se nesmí zbytečně zdržovat, protože utkání trvá šedesát minut, ale to je jenom čistý čas, který se zastaví, pokud útočící hráč vyběhne s míčem do autu a něco tam dělá nebo pokud útočící tým nezvládne přihrávku nebo pokud si jeden z týmů vybírá timeout nebo pokud zbývají dvě minuty do konce poločasu nebo pokud zbývají dvě minuty do konce utkání nebo pokud si týmy vyměňují pozice nebo pokud se rozhodčí radí nebo pokud je potřeba ošetřit zraněného hráče nebo pokud je zrovna komerční přestávka v rámci přímého televizního přenosu, protože na reklamu je vždycky času dost.

---

Po sváteční večeři na Den díkůvzdání sedíme na gauči a konverzujeme. Televize je zapnutá, zvuk je ztlumený. Dávají přenos amerického fotbalu. Marně se pokouším vymyslet pravidla hry. Nedaří se mi to. Obrátím se na své hostitele. Ptám se jich, jestli by mi je nevysvětlili. Vůbec se jim do toho nechce. Někdy jindy, řekne Anita a já pochopím, že to nebyla vhodná otázka.