Žulový pomník ve tvaru pravidelného 65537gonu stojí uprostřed McPhersonova náměstí na úrovni ulice J. Památník není nijak označen, a proto si ho lidé často pletou se stolkem. Pokládají na něj různé předměty, včetně dopitých plechovek od Coca-Coly a prázdných krabic z McDonaldu. Účastníci protestů Occupy DC, kteří na náměstí tábořili ke konci roku 2011 a na začátku roku 2012, na něm měli položené tiskové materiály. Když pršelo, všechno přesouvali pod Stan snů, který byl zavěšený na jezdecké soše generála McPhersona. Nejdřív byla vidět celá socha, později venku zůstala jenom generálova hlava a uši koně. Stan měl symbolizovat sen o světě, ve kterém není společnost ovládaná korporacemi, ve kterém nikdo není na ulici, ve kterém se lidé mohou vzdělávat, ve kterém má každý přístup k lékařské péči a ve kterém se všichni dobře vyspí, protože nemají noční můry, ale jenom sny o světě, ve kterém není společnost ovládaná korporacemi, ve kterém nikdo není na ulici, ve kterém se lidé mohou vzdělávat, ve kterém má každý přístup k lékařské péči a ve kterém se všichni dobře vyspí, a to včetně těch, kteří proti něčemu protestují. Svůj nesouhlas se zákazem kempování v parku účastníci protestů vyjádřili bezesnou stávkou a heslem Let us sleep, so we can dream. Když se Stan snů boural, musela policie pomocí česače třešní sundat z tváře generála McPhersona masku Guy Fawkese. Tato maska je považovaná za symbol postmoderního anarchismu. Naproti tomu 65537gon v současnosti nic nesymbolizuje, nikdo si totiž nepamatuje, co měl původně připomínat.
První a zřejmě také poslední konstrukci pravidelného 65537gonu pomocí pravítka a kružítka sepsal v roce 1894 Johann Gustav Hermes. Problému se věnoval 10 let. Podle legendy jej k tomu inspiroval jeho učitel, který mu řekl, nechci tě vidět dřív, než mi přineseš konstrukci pravidelného 65537gonu. Popis konstrukce zabírá 200 stran textu, o její správnosti ale mnozí pochybují. Zpráva o řešení se objevila v článku Über die Teilung des Kreises in 65537 gleiche Teile, který vyšel ve Věstníku vědecké společnosti v Göttingenu. Matematik John Conway zadal tuto úlohu svému studentovi, který ale nebyl tak trpělivý a skončil už u pravidelného 257gonu.
Zobrazují se příspěvky se štítkempolygon. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempolygon. Zobrazit všechny příspěvky
středa 14. května 2014
úterý 18. března 2014
Hendekagon
Hendekagon se nachází na ulici J v severozápadní části Washingtonu, v blízkosti řeky Potomac. Půdorys stavby má tvar pravidelného jedenáctiúhelníku. Jedenáctka je opakujícím se motivem. Každá strana jedenáctiúhelníku měří jedenáct yardů, betonové zdi se zdvihají do výšky jedenácti yardů, uprostřed každé zdi jsou jedny dveře, takže tahle budova má jedenáct vchodů. Hendekagon stojí uprostřed bývalého náměstí, díky čemuž bylo možné dosáhnout toho, že žádný vchod není hlavní. V porovnání s jinými budovami ve Washingtonu je jeho vzhled nebývale střídmý. Téměř celá stavba je z betonu. Před vchody nejsou žádné sfingy, fasáda není zdobená sloupy, na dveřích nejsou hadi, lvice, ptačí hnízda, a ani albatrosi. Také vnitřní uspořádání je velmi prosté. Kromě židlí tu skoro nic jiného není, v každém případě chybí centrum, ať už uprostřed ve formě nějaké obřadní struktury nebo po straně v podobě oltáře. Světlo se dovnitř dostává prosklenou střechou, popřípadě také dveřmi. Stavba v sobě nezapře vliv evropské modernistické avantgardy. Architekt je neznámý, což je u tak velkého projektu překvapivé. Pravděpodobným důvodem je výrazný neúspěch designu. Hendekagon vznikl na objednávku skupiny bohatých antizednářů, kteří se rozhodli vybudovat na západním okraji Washingtonu spirituální centrum. V záměrném protikladu k tajnůstkaření Svobodných zednářů usilovali o co největší otevřenost, a proto měly být podle původního návrhu všechny dveře Hendekagonu stále otevřené. Jenže vítr, který v blízkosti řeky Potomac často fouká od západu, dveře neustále zavíral. Proto byly později přidány zarážky, a když ani to nestačilo, museli antizednáři zaměstnat dveřníka, který měl za úkol zavřené dveře otvírat. Ovšem sedět v průvanu nebylo nic příjemného, takže o tuto práci skoro nikdo nestál. Kromě větru měl dveřník na starosti listí, které se hromadilo uprostřed a po stranách vnitřního prostoru a kvůli kterému se na začátku každého setkání alespoň půl hodiny uklízelo. Kromě listí pronikala dovnitř také zvířata, od veverek, přes mývaly, laně, jeleny a lišky, až po méně vítané druhy, jako jsou krysy nebo pavouci. Skoro nikdo do Hendekagonu nechodil rád. Po dvou letech od dokončení byla budova natrvalo uzavřena. Od té doby se pro ni hledá vhodné uplatnění. V současnosti se uvažuje o tom, že by mohla sloužit jako centrum nezávislé kultury.
Pravidelný jedenáctiúhelník nelze zkonstruovat pomocí kružítka a pravítka, a dokonce ani pomocí kružítka, pravítka a pomůcky na třetění úhlu. Tuto vlastnost lze považovat za symbolický základ stavby. Neúplnost a otevřenost pravidelného jedenáctiúhelníku je v protikladu k zednářskému zalíbení v geometrii, pravdě a stálosti. Přesto se architekt při navrhování Hendekagonu nedokázal vyhnout jiným zednářským klišé. Za zcela zásadní chybu lze považovat použití pravého úhlu při vztyčování obvodových zdí, protože pravý úhel, jehož pravost se tradičně kontroluje úhelníkem, je základním symbolem zednářství a přeneseně také stálosti charakteru a celkové správnosti (čehokoliv). Podobně nedomyšlené je použití jedenácti čtvercových obvodových zdí o rozměru jedenáct krát jedenáct yardů. Vhodnějším tvarem, který by podpořil původní myšlenku, by byl lichoběžník. Díky těmto drobným, ale důležitým přeřeknutím se celý projekt Heptagonu hroutí. Ukazuje, že samotná moderna nikdy nemůže narušit pevně zakořeněné ideály osvícenství.
Pravidelný jedenáctiúhelník nelze zkonstruovat pomocí kružítka a pravítka, a dokonce ani pomocí kružítka, pravítka a pomůcky na třetění úhlu. Tuto vlastnost lze považovat za symbolický základ stavby. Neúplnost a otevřenost pravidelného jedenáctiúhelníku je v protikladu k zednářskému zalíbení v geometrii, pravdě a stálosti. Přesto se architekt při navrhování Hendekagonu nedokázal vyhnout jiným zednářským klišé. Za zcela zásadní chybu lze považovat použití pravého úhlu při vztyčování obvodových zdí, protože pravý úhel, jehož pravost se tradičně kontroluje úhelníkem, je základním symbolem zednářství a přeneseně také stálosti charakteru a celkové správnosti (čehokoliv). Podobně nedomyšlené je použití jedenácti čtvercových obvodových zdí o rozměru jedenáct krát jedenáct yardů. Vhodnějším tvarem, který by podpořil původní myšlenku, by byl lichoběžník. Díky těmto drobným, ale důležitým přeřeknutím se celý projekt Heptagonu hroutí. Ukazuje, že samotná moderna nikdy nemůže narušit pevně zakořeněné ideály osvícenství.
pátek 7. března 2014
Octagon
Octagon je nejstrašidelnější dům ve Washingtonu. Jedná se o třípatrový rodinný dům na New York Avenue nedaleko Bílého domu a Šedivého narozeninového dortu. Vznikl podle návrhu Williama Thorntona, lékaře, vynálezce a architekta, který je také autorem prvních skic budovy Kapitolu. Stavba byla dokončena roku 1801. Nejdřív v něm bydlel plukovník John Tayloe III s manželkou a patnácti dětmi, po roce se ale odstěhovali. Po vypálení Bílého domu britskou armádou v roce 1814 v něm našel přechodný domov prezident James Madison a jeho žena Dolley. Od roku 1899 byl Octagon sídlem profesní organizace amerických architektů AIA, později AIA přesídlila do vedlejší budovy. Dnes je v Octagonu nejstarší muzeum architektury ve Spojených státech.
Octagon nemá navzdory svému názvu tvar osmiúhelníku. Jeho půdorys je složen z dvou čtyřúhelníků, trojúhelníku a kruhu. Svým vzhledem se plán nejvíce přibližuje nepravidelnému šestiúhelníku. Ve vstupní hale osmiúhelník aproximuje vnější kruhovou stěnu. V interiéru totiž může být kruhový půdorys s malým průměrem nepraktický, kromě jiného také proto, že se obvykle nevyrábí zakulacené věšáky, skříně, knihovny, krby, a ani zakulacené rámy na obrazy.
V Octagonu straší dvě Tayloeovy dcery. První z nich zemřela po hádce s otcem, který nesouhlasil s jejím romantickým vztahem k britskému důstojníkovi. Spadla z druhého patra do přízemí, a to buď po schodech nebo přes zábradlí. Zlomila si přitom vaz. Tato zemřelá se nejčastěji vyskytuje v podobě poletující zapálené svíčky. Druhá dcera zemřela prakticky ze stejných důvodů a stejným způsobem, tentokrát se jednalo o pád z třetího patra. Národnost nevhodného nápadníka není v tomto případě známá. Její duch straší mezi druhým a třetím patrem, nejspíš může za některé rozhoupané lustry. Kromě nich se v domě občas vyskytuje duch Dolley Madison v turbanu. Z jakého důvodu se Dolley do Octagonu vrací a proč má na hlavě turban, to nikdo neví. Říká se, že se jí v domě zalíbilo, a tak se do něj po smrti rozhodla znovu nastěhovat. Kromě Dolley a dvou nešťastně zamilovaných dcer se zde vyskytují duchové otroků, zazděných osob a ztracených pošťáků.
Bílý dům musela Dolley v srpnu roku 1814 opustit ve velkém spěchu. Z východu se k Washingtonu blížili Britové, kteří porazili americkou armádu v bitvě u Bladensburgu. Prezident James Madison byl dávno na útěku, Dolley se ale do poslední chvíle pokoušela zachránit některé cennosti. Podle jedné legendy vlastnoručně vyřízla z rámu Stuartův portrét George Washingtona s vpadlými dásněmi, který se díky tomu zachoval. Zahradník ale později tuto informaci zpochybnil. Podle něj to musel udělat někdo jiný, protože první dáma na to neměla v tom zmatku čas.
Když dorazili Britové, v Bílém domě už nikdo nebyl, ale na stole byla přichystaná hostina, a tak si sedli do pohodlných polstrovaných židlí, snědli sváteční večeři, vypili vybrané víno a potom to místo, ve kterém se tak dobře poměli, zapálili a ještě do něj něco přihodili, aby to hořelo a aby to hořelo dlouho, a ono to opravdu hořelo, přes noc až do dalšího rána. Kromě Bílého domu hořel také Kapitol, vojenský prostor Navy Yard a několik dalších vládních budov.
Octagon nemá navzdory svému názvu tvar osmiúhelníku. Jeho půdorys je složen z dvou čtyřúhelníků, trojúhelníku a kruhu. Svým vzhledem se plán nejvíce přibližuje nepravidelnému šestiúhelníku. Ve vstupní hale osmiúhelník aproximuje vnější kruhovou stěnu. V interiéru totiž může být kruhový půdorys s malým průměrem nepraktický, kromě jiného také proto, že se obvykle nevyrábí zakulacené věšáky, skříně, knihovny, krby, a ani zakulacené rámy na obrazy.
V Octagonu straší dvě Tayloeovy dcery. První z nich zemřela po hádce s otcem, který nesouhlasil s jejím romantickým vztahem k britskému důstojníkovi. Spadla z druhého patra do přízemí, a to buď po schodech nebo přes zábradlí. Zlomila si přitom vaz. Tato zemřelá se nejčastěji vyskytuje v podobě poletující zapálené svíčky. Druhá dcera zemřela prakticky ze stejných důvodů a stejným způsobem, tentokrát se jednalo o pád z třetího patra. Národnost nevhodného nápadníka není v tomto případě známá. Její duch straší mezi druhým a třetím patrem, nejspíš může za některé rozhoupané lustry. Kromě nich se v domě občas vyskytuje duch Dolley Madison v turbanu. Z jakého důvodu se Dolley do Octagonu vrací a proč má na hlavě turban, to nikdo neví. Říká se, že se jí v domě zalíbilo, a tak se do něj po smrti rozhodla znovu nastěhovat. Kromě Dolley a dvou nešťastně zamilovaných dcer se zde vyskytují duchové otroků, zazděných osob a ztracených pošťáků.
Bílý dům musela Dolley v srpnu roku 1814 opustit ve velkém spěchu. Z východu se k Washingtonu blížili Britové, kteří porazili americkou armádu v bitvě u Bladensburgu. Prezident James Madison byl dávno na útěku, Dolley se ale do poslední chvíle pokoušela zachránit některé cennosti. Podle jedné legendy vlastnoručně vyřízla z rámu Stuartův portrét George Washingtona s vpadlými dásněmi, který se díky tomu zachoval. Zahradník ale později tuto informaci zpochybnil. Podle něj to musel udělat někdo jiný, protože první dáma na to neměla v tom zmatku čas.
Když dorazili Britové, v Bílém domě už nikdo nebyl, ale na stole byla přichystaná hostina, a tak si sedli do pohodlných polstrovaných židlí, snědli sváteční večeři, vypili vybrané víno a potom to místo, ve kterém se tak dobře poměli, zapálili a ještě do něj něco přihodili, aby to hořelo a aby to hořelo dlouho, a ono to opravdu hořelo, přes noc až do dalšího rána. Kromě Bílého domu hořel také Kapitol, vojenský prostor Navy Yard a několik dalších vládních budov.
úterý 4. března 2014
Triangl
Triangl je objekt, který se vznáší nad Washingtonem. Je neviditelný, a neviditelným zůstává i v případě, že se přiblíží k zemi. Dosahuje se toho pravděpodobně pomocí technologie stealth, kterou zbrojní dodavatelé jako Boeing, Northrop Grummman nebo BAE používají k maskování moderních stíhaček. Nelze vyloučit ani to, že je Triangl obalený metamateriály, které dokážou ohýbat paprsky světla, takže se pak zdá, jako by světlu nic nestálo v cestě. Podle dalších zdrojů je Triangl vyrobený z temné hmoty a není vidět, protože temná hmota s naší hmotou neinteraguje. Ať už je použitá technologie jakákoliv, není o jeho přesné poloze známo téměř nic.
Navzdory názvu je Triangl třídimenzionální objekt. Jeho půdorys tvoří trojúhelník. Mnoho lidí si myslí, že tento trojúhelník není rovnostranný, ale rovnoramenný, přičemž ramena jsou kratší než základna. Takový tvar by byl výhodný z hlediska vztlaku. Vyskytly se ale také názory, že to se vztlakem není tak horké, protože ten trojúhelník je skutečně rovnostranný a uprostřed má velkou díru, kolem níž vznikají nebezpečné turbulence, ale která umožňuje propojení Nebe a Země. Vertikální rozměr Trianglu je buď velmi malý, podobně jako u zneviditelňovaných vojenských stíhaček, nebo je naopak velký, a pak se Triangl blíží tetraedru. V takovém případě ho lze považovat za budovu, zvlášť pokud se do něj vejde dospělý člověk ve stoje. Soudí se, že rozměry v horizontálním směru nemohou být příliš velké, protože plovoucí trojúhelníkový ostrov, který by pokrýval velkou část Distriktu, by bylo z technologického hlediska náročné udržet v neviditelném stavu.
Pokud jsou v Trianglu lidé, musí být jeho vnitřní prostory klimatizované, protože pobyt v tomto prostoru je dlouhodobý, možná dokonce trvalý. Klimatizace se samozřejmě neobejde bez interakce s vnějším prostředím. Jakým způsobem lze zajistit neviditelnou klimatizaci je otázka, která zůstává stále otevřená. Většinou se tvrdí, že Triangl obývá vybraná skupina lidí. Je-li to pravda, pak to jsou velice pravděpodobně muži, protože ti se lépe vyrovnávají s dlouhodobou izolací a pobytem v uzavřených prostorech. Je ale možné, že je mezi nimi i několik žen, aby se obyvatelé nenudili a aby byla na palubě nějaká diverzita. Pokud prostor obývá pouze jeden člověk, je udržení dobré psychické kondice ještě těžší. Nemusí to být nutně člověk, můžeme uvažovat o pouhém vědomí, a i to může mít odlišný charakter, než na jaký jsme běžně zvyklí. Nelze vyloučit ani možnost, že v Trianglu nikdo není.
O tom, k čemu Triangl slouží, se také nic neví. Nejpravděpodobnější se jeví varianta, že se jedná o součást amerického obranného systému. Triangl by bylo možné zahrnout do nějaké obdoby operace Looking Glass, která zajišťovala během studené války možnost odvetného jaderného útoku a nepřetržitého vedení i v případě, kdyby byla zničena všechna pozemní velící střediska v Pentagonu, Záložním Pentagonu, Bílém domě, Washingtonu nebo dokonce v celých Spojených státech. Schopnost odvetného útoku musela být zachována i po vypuknutí globální jaderné katastrofy. Nepřetržitá letová pohotovost trvala dvacet devět let, od 3. února 1961 do 24. července 1990, dvacet čtyři hodin denně. Historická paralela ovšem není stoprocentní. Především vyvstává otázka, proč by měl být Triangl zrovna nad Washingtonem. Odpověď lze nejspíš hledat v 80. letech v souvislosti s Hvězdnými válkami a dalšími systémy aktivní obrany, u kterých nezáleží na tom, kde přesně se nacházejí, protože jsou napojené na přístroje na oběžné dráze Země. Pokud vyloučíme obranu, lze také uvažovat o netradičním prostředí pro vědecké experimenty. Jaký druh výzkumu by na Trianglu mohl probíhat, nevíme. Mnozí lidé si myslí, že Triangl neveze žádné přístroje a že na něm nejsou žádní lidé ani jiný typ vědomí, někteří o jeho existenci dokonce pochybují.
Navzdory názvu je Triangl třídimenzionální objekt. Jeho půdorys tvoří trojúhelník. Mnoho lidí si myslí, že tento trojúhelník není rovnostranný, ale rovnoramenný, přičemž ramena jsou kratší než základna. Takový tvar by byl výhodný z hlediska vztlaku. Vyskytly se ale také názory, že to se vztlakem není tak horké, protože ten trojúhelník je skutečně rovnostranný a uprostřed má velkou díru, kolem níž vznikají nebezpečné turbulence, ale která umožňuje propojení Nebe a Země. Vertikální rozměr Trianglu je buď velmi malý, podobně jako u zneviditelňovaných vojenských stíhaček, nebo je naopak velký, a pak se Triangl blíží tetraedru. V takovém případě ho lze považovat za budovu, zvlášť pokud se do něj vejde dospělý člověk ve stoje. Soudí se, že rozměry v horizontálním směru nemohou být příliš velké, protože plovoucí trojúhelníkový ostrov, který by pokrýval velkou část Distriktu, by bylo z technologického hlediska náročné udržet v neviditelném stavu.
Pokud jsou v Trianglu lidé, musí být jeho vnitřní prostory klimatizované, protože pobyt v tomto prostoru je dlouhodobý, možná dokonce trvalý. Klimatizace se samozřejmě neobejde bez interakce s vnějším prostředím. Jakým způsobem lze zajistit neviditelnou klimatizaci je otázka, která zůstává stále otevřená. Většinou se tvrdí, že Triangl obývá vybraná skupina lidí. Je-li to pravda, pak to jsou velice pravděpodobně muži, protože ti se lépe vyrovnávají s dlouhodobou izolací a pobytem v uzavřených prostorech. Je ale možné, že je mezi nimi i několik žen, aby se obyvatelé nenudili a aby byla na palubě nějaká diverzita. Pokud prostor obývá pouze jeden člověk, je udržení dobré psychické kondice ještě těžší. Nemusí to být nutně člověk, můžeme uvažovat o pouhém vědomí, a i to může mít odlišný charakter, než na jaký jsme běžně zvyklí. Nelze vyloučit ani možnost, že v Trianglu nikdo není.
O tom, k čemu Triangl slouží, se také nic neví. Nejpravděpodobnější se jeví varianta, že se jedná o součást amerického obranného systému. Triangl by bylo možné zahrnout do nějaké obdoby operace Looking Glass, která zajišťovala během studené války možnost odvetného jaderného útoku a nepřetržitého vedení i v případě, kdyby byla zničena všechna pozemní velící střediska v Pentagonu, Záložním Pentagonu, Bílém domě, Washingtonu nebo dokonce v celých Spojených státech. Schopnost odvetného útoku musela být zachována i po vypuknutí globální jaderné katastrofy. Nepřetržitá letová pohotovost trvala dvacet devět let, od 3. února 1961 do 24. července 1990, dvacet čtyři hodin denně. Historická paralela ovšem není stoprocentní. Především vyvstává otázka, proč by měl být Triangl zrovna nad Washingtonem. Odpověď lze nejspíš hledat v 80. letech v souvislosti s Hvězdnými válkami a dalšími systémy aktivní obrany, u kterých nezáleží na tom, kde přesně se nacházejí, protože jsou napojené na přístroje na oběžné dráze Země. Pokud vyloučíme obranu, lze také uvažovat o netradičním prostředí pro vědecké experimenty. Jaký druh výzkumu by na Trianglu mohl probíhat, nevíme. Mnozí lidé si myslí, že Triangl neveze žádné přístroje a že na něm nejsou žádní lidé ani jiný typ vědomí, někteří o jeho existenci dokonce pochybují.
pondělí 3. března 2014
Kvadrát
Dům chrámu Svobodných zednářů neboli Kvadrát stojí na 16. ulici v severozápadní části Washingtonu. Sídlí v něm
Nejvyšší rada (Mateřská světová rada) Velkých inspektorů inkvizitorů velitelů Domu Šalamounova chrámu třiatřiceti stupňů Starého a přijatého skotského ritu svobodných zednářů jižní jurisdikce Spojených států amerických, zkráceně též Nejvyšší rada, 33°.
Kvadrát navrhl americký architekt John Russell Pope. Stavba byla dokončena roku 1915. Pope se nechal inspirovat Mauzoleem v Halikarnassu. Tuto monumentální hrobku, počítanou mezi Sedm divů starověkého světa, nechal vybudovat 350 let před naším letopočtem perský satrapa Mausólos. Pope později postavil mnoho dalších monumentálních staveb, včetně budovy Národního archivu Spojených států amerických nebo Jeffersonova památníku. V dvacátých letech byl Kvadrát považovaný za jeden z nejlepších příkladů Americké renesance, která vycházela z přesvědčení, že Spojené státy jsou přímým dědicem ideálů řecké demokracie, římského práva a renesančního humanismu. Na základě hlasování federálních architektů v roce 1932 byl Kvadrát vyhlášen jednou z deseti nejlepších staveb ve Spojených státech.
Vnější obvod stavby je podepřen třiceti třemi sloupy, které jsou třicet tři stop vysoké. Ze čtyř rohů střechy shlíží dvouhlavý orel, jehož křídla mají podobu palmového listu. Před hlavním vchodem jsou dvě mramorové sfingy, na dveřích je klepátko se lvem. Podstavce lamp mají tvar řeckého boha Herma. V Severní zahradě je umístěna busta George Washingtona. Nábytek v prostoru lóže je vyroben z ruského ořechového dřeva, které pochází ze stromů ožehlých padajícím meteoritem. Dveřníkova židle je z mramoru a je do ní vytesaný nápis Poznej sám sebe.
Půdorys lóže, ve které probíhají všechny rituály, je vymezen dlouhým čtvercem. Dlouhý čtverec má tvar obdélníku. Obdélník blížící se čtverci je součástí celkového plánu, samotná stavba se blíží krychli. Symbolickým středem chrámu je obrazec lóže, na kterém je vyznačeno, jaký rituál právě probíhá. Obrazec je obklopen třemi malými světly v podobě tří sloupů. Jeden sloup se jmenuje Moudrost, druhý Síla a třetí Krása. Kromě nich je v lóži přítomný také čtvrtý neviditelný a nehmotný sloup Velkého Architekta Všehomíra. V Skotském ritu probíhají všechny rituální pohyby kolem obrazce podél těchto sloupů, a to v pravotočivém směru.
Problematika Velkého Architekta Všehomíra vyvolala v 19. století rozkol mezi zednářskými lóžemi. Francouzský Velký Orient se roku 1877 rozhodl Velkého Architekta Všehomíra ze svých textů vynechat, protože se jedná o koncept, který nelze uchopit jinak než jako náboženské dogma. Tento krok vyvolal nesouhlas anglické Spojené Velké Lóže i katolické církve. Spojené Velké Lóži vadilo, že se princip nejvyšší bytosti vyškrtnutím zneviditelnil, ponížil, nebo dokonce zavrhl. Katolická církev tento krok naopak považovala za vyzdvihnutí Velkého Architekta Všehomíra na úroveň Boha. Pokud by byl Velký Architekt Všehomíra Bohem, stalo by se svobodné zednářství z pohledu katolické církve heretickou konfesí. Většina lóží v současnosti Velkého Architekta Všehomíra zmiňuje.
Vnější obvod stavby je podepřen třiceti třemi sloupy, které jsou třicet tři stop vysoké. Ze čtyř rohů střechy shlíží dvouhlavý orel, jehož křídla mají podobu palmového listu. Před hlavním vchodem jsou dvě mramorové sfingy, na dveřích je klepátko se lvem. Podstavce lamp mají tvar řeckého boha Herma. V Severní zahradě je umístěna busta George Washingtona. Nábytek v prostoru lóže je vyroben z ruského ořechového dřeva, které pochází ze stromů ožehlých padajícím meteoritem. Dveřníkova židle je z mramoru a je do ní vytesaný nápis Poznej sám sebe.
Půdorys lóže, ve které probíhají všechny rituály, je vymezen dlouhým čtvercem. Dlouhý čtverec má tvar obdélníku. Obdélník blížící se čtverci je součástí celkového plánu, samotná stavba se blíží krychli. Symbolickým středem chrámu je obrazec lóže, na kterém je vyznačeno, jaký rituál právě probíhá. Obrazec je obklopen třemi malými světly v podobě tří sloupů. Jeden sloup se jmenuje Moudrost, druhý Síla a třetí Krása. Kromě nich je v lóži přítomný také čtvrtý neviditelný a nehmotný sloup Velkého Architekta Všehomíra. V Skotském ritu probíhají všechny rituální pohyby kolem obrazce podél těchto sloupů, a to v pravotočivém směru.
Problematika Velkého Architekta Všehomíra vyvolala v 19. století rozkol mezi zednářskými lóžemi. Francouzský Velký Orient se roku 1877 rozhodl Velkého Architekta Všehomíra ze svých textů vynechat, protože se jedná o koncept, který nelze uchopit jinak než jako náboženské dogma. Tento krok vyvolal nesouhlas anglické Spojené Velké Lóže i katolické církve. Spojené Velké Lóži vadilo, že se princip nejvyšší bytosti vyškrtnutím zneviditelnil, ponížil, nebo dokonce zavrhl. Katolická církev tento krok naopak považovala za vyzdvihnutí Velkého Architekta Všehomíra na úroveň Boha. Pokud by byl Velký Architekt Všehomíra Bohem, stalo by se svobodné zednářství z pohledu katolické církve heretickou konfesí. Většina lóží v současnosti Velkého Architekta Všehomíra zmiňuje.
sobota 22. února 2014
Pentagon
Pentagon je rozlehlá kancelářská budova z roku 1943, která slouží jako sídlo Ministerstva obrany Spojených států amerických. Stavbu tvoří pět soustředných pravidelných pětiúhelníkových prstenců, které jsou propojené patnácti příčnými chodbami. Budova má pět nadzemních a dvě podzemní patra. Od okolního světa je oddělená neprůstřelnými, nerozbitnými a zvukotěsnými okny. Ve vnějším prstenci se nachází kanceláře podpůrných složek, které se starají o styk s veřejností, příjem pošty a provoz budovy. Tito lidé se válkou nezabývají, a když už, tak jenom v přeneseném smyslu. V dalším prstenci mají své kanceláře civilisté. Pro většinu civilistů není otázka války a míru hlavní pracovní náplní, tito lidé se věnují mnohem širšímu spektru problémů, logistikou, výpočetní technikou a sítěmi počínaje a ideální velikostí jednoho kopečku zmrzliny konče. Některé z jejich výsledků najdou uplatnění v oblasti vojenství, v níž jsou invence a jistý druh nekonvenčnosti velmi ceněnými parametry, ovšem za jakou cenu. V třetím prstenci sídlí nižší šarže, které slouží jako hrubá síla při vypracovávání válečných plánů. Vyznačují se velkou cílevědomostí a většina z nich se snaží dostat do některého z dalších vnitřních prstenců, ovšem podařit se to může jenom malé části z nich. Nižší šarže jsou nezbytnou podmínkou proveditelnosti většiny operačních plánů. V prostředním prstenci se také nacházejí místnosti, ve kterých se hrají válečné hry a kde adepti vojenství upevňují a zdokonalují své schopnosti řídit různé druhy konfliktů. Čtvrtý prstenec slouží vyšším šaržím, které mají za úkol vypracovávat válečné plány. Válečné plány se předkládají ke schválení generálům, kteří sídlí v nejvnitřnějším prstenci. Pro tento prstenec je typické hluboké ticho. Generálové většinu času meditují a dívají se do Zahrady. Uprostřed Zahrady je stánek, ve kterém se podle oficiálních informací prodávají hotdogy. Jeho centrální poloha naznačuje, že se nejedná o ledajaký stánek s hotdogy, lze si dokonce představit, že je to místo, kde dochází k zásadním rozhodnutím v otázkách války a míru. Tato představa ale může být také zavádějící, protože centrum se často vyznačuje excentricitou. V případně takto symetrické budovy je ovšem nejasné, jakým směrem by měla tato excentricita mířit. Kromě nadzemních podlaží se v budově nacházejí také suterénní prostory. V prvním podzemním podlaží je skladiště zbraní, materiálu, prototypů a neidentifikovaných objektů. Co je v druhém podzemním podlaží, to není známo. Před vstupem do budovy musí návštěvníci projít Návštěvnickým centrem, kde se podrobí důkladné osobní prohlídce. V převážné většině případů zde musí strávit nezanedbatelnou dobu, než je jim dovoleno pokračovat dál. Po budově se obvykle chodí velmi rychle. Do středu Zahrady se lze dostat z kterékoliv části budovy během sedmi minut. K zrychlení přesunu slouží systém výtahů a eskalátorů.
Užitná plocha Pentagonu činí 6 636 360 čtverečních stop. Tato plocha je rovna rozloze Vatikánu, ke kterému se může ještě kus přidat. Vejde se do ní dvakrát největší americké nákupní centrum King of Prussia [podle pruského krále Fridricha II. Velikého, který v mládí trpěl pod přísným dohledem svého otce Fridricha Viléma I.; šlo to tak daleko, že se tajně učil hrát na flétnu; později se osobně účastnil nesčetných válek, ačkoliv ho to vyčerpávalo; jednou prý řekl: Kdyby začali moji vojáci myslet, nezůstal by z nich v armádě jediný], které je v Pensylvánii, třikrát užitná plocha mrakodrapu Empire State Building, devětkrát všechna patra Kapitolu, jedenáctkrát základna Cheopsovy pyramidy, 115 krát hřiště amerického fotbalu, 480 krát olympijský plavecký stadión, 41 477 krát standardní dvacetistopý kontejner na přepravu zboží, 276 515 krát americká státní vlajka, která visí na stadiónech během důležitých sportovních utkání, 3 732 952 krát extra velká pizza o průměru 16 palců, 31 794 871 krát podstava krabičky papírových kapesníků Kleenex nebo 152 913 967 krát kompletní sada hlavolamu Instant Insanity.
Užitná plocha Pentagonu činí 6 636 360 čtverečních stop. Tato plocha je rovna rozloze Vatikánu, ke kterému se může ještě kus přidat. Vejde se do ní dvakrát největší americké nákupní centrum King of Prussia [podle pruského krále Fridricha II. Velikého, který v mládí trpěl pod přísným dohledem svého otce Fridricha Viléma I.; šlo to tak daleko, že se tajně učil hrát na flétnu; později se osobně účastnil nesčetných válek, ačkoliv ho to vyčerpávalo; jednou prý řekl: Kdyby začali moji vojáci myslet, nezůstal by z nich v armádě jediný], které je v Pensylvánii, třikrát užitná plocha mrakodrapu Empire State Building, devětkrát všechna patra Kapitolu, jedenáctkrát základna Cheopsovy pyramidy, 115 krát hřiště amerického fotbalu, 480 krát olympijský plavecký stadión, 41 477 krát standardní dvacetistopý kontejner na přepravu zboží, 276 515 krát americká státní vlajka, která visí na stadiónech během důležitých sportovních utkání, 3 732 952 krát extra velká pizza o průměru 16 palců, 31 794 871 krát podstava krabičky papírových kapesníků Kleenex nebo 152 913 967 krát kompletní sada hlavolamu Instant Insanity.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)