Nejdřív se krabovi zavřou oči. Potom se vezme klíč, stačí malý, aby se vešel do zadečku. Několikrát se otočí ve směru hodinových ručiček. Šrouby, které drží tělo kraba pohromadě, se uvolní. Potom se opatrně odklopí krunýř. Páka, která přitahuje spodní část zadečku k tělu, se nadzvedne, tím se uvolní přístup ke dveřím, které rozdělují tělo kraba na dvě stejné části, pravou a levou. Dveře se otevřou a skrz hromadu smetí se vejde dovnitř. V každém pokoji se otevřou okna, aby se tam dostalo světlo. Otevřenými okny se vyhodí klepeta, která se roztlučou kladivem, tohle se ale může nechat na později, zbývají totiž mnohem důležitější úkoly, v každé místnosti se musí strhnout závěsy, zbourat stěny, zlámat traverzy, rozbořit stropy, dělá se to tak dlouho, dokud se konstrukce nezbortí. Potom se všechno vnitřní vybavení sní.
Modří krabi z Chesapeake Bay jsou prý nejlepší a Anita si kvůli nim čas od času zajede do zátoky, i když to autem trvá přes dvě hodiny. Měli je rádi i Indiáni z kmene Wicomissů, kteří je tam lovili, pak toho ale museli nechat, protože začali válčit, nejdřív proti Susquehannockům, kteří dodávali obchodníkům kůže a měli zbraně, potom s Nanticoky, protože se přestěhovali na jejich území, když je Susquehannockové vytlačili na jih, a nakonec proti Evropanům, kteří v roce 1667 vyhlásili válku Nanticokům, v té době se kůže přestaly vyplácet a místo nich se začala zabírat půda. Po uplynutí osmdesáti let v zátoce Chesapeake žádní Wicomissové nezůstali. Jedeme po mostě přes zátoku. Anita poslouchá Bee Gees. Těší se, až se do toho pustí. Nic lepšího tady člověk nezažije. Je to dokonalá kombinace. Sedmikilometrový most a k tomu modří krabové. Bude se ti to líbit, říká, však uvidíš. Feel the city breaking and everybody shaking, zpívá. And were stayin' alive, stayin' alive. Ah, ha, ha, ha, stayin' alive, stayin' alive. Ah, ha, ha, ha, stayin' alive.
